Květen 2015

Merethe usíná v Karviné (vedle soupeře)

30. května 2015 v 21:35 | Merethe |  Slova
Tmu, která se zdá být dočista prázdná prořezává němé, avšak ostré světlo. Taková je už vlastnost pouličního osvětlení, které si našlo cestu do našich oken. Tančí mi po řasách, a nekompromisně se je snaží od sebe oddělit.
Několikrát do noci se probudím, jakoby se moje podvědomí chtělo přesvědčit o tom, že skutečne není doma. Nebo možná jen nedokáže tvrdě usnout vedle své největší konkurence. Těžko říct.
Tisknu si polštář více do tváře. Je to tu podivně útulné, nejspíš díky tomu, že mám hlavu obloženou kufry a nad hlavou mi visí kostým. Celkově se tím zmenšil prostor okolo mě, nepřipadám si tedy tak ztracená v rozlehlém prázdnu tělocvičny.

Společenská barvoslepost

29. května 2015 v 10:12 | Merethe |  Slova
Víte, člověk vždy nekontroluje svoje emoce na sto procent. Já mám strach, a svět se mi jeví najednou tak dvourozměrně...
Sedm a půl hodiny cesty není málo, co si budem povídat. A právě tohle mě brzy čeká. Cesta do Karviné.

Mé jméno je Merethe.

28. května 2015 v 23:23 | Merethe |  Slova

Mám ráda věci srovnané podle barev, instrumentální hudbu a Rakousko. To ovšem není vše...
Dřív, než se dostaneme k mé osobě, musím poukázat na drobný zádrhel, hned z kraje mého blogování.
Snad každý má problém napsat první článek. Je to takové nesmělé seznamování se s tělem, které nyní začneme vkládat duši. Ale jak to nepokazit? První článek je přeci jen první... a možná i rozhodující. Kdo bude pravidelně číst blog, který má špatnou pověst už od té pověstné jedničky? Pokusím se tedy začít s trochou citu: