Mé jméno je Merethe.

28. května 2015 v 23:23 | Merethe |  Slova

Mám ráda věci srovnané podle barev, instrumentální hudbu a Rakousko. To ovšem není vše...
Dřív, než se dostaneme k mé osobě, musím poukázat na drobný zádrhel, hned z kraje mého blogování.
Snad každý má problém napsat první článek. Je to takové nesmělé seznamování se s tělem, které nyní začneme vkládat duši. Ale jak to nepokazit? První článek je přeci jen první... a možná i rozhodující. Kdo bude pravidelně číst blog, který má špatnou pověst už od té pověstné jedničky? Pokusím se tedy začít s trochou citu:



Narodila jsem se na 110 výročí uříznutí Van Goghova ucha. To není vtipkování, ale fakt; Vincent si opravdu uřízl ušni lalůček 23.12.1889. A jak to působí na mě? Inu, nemálo lidí mě pokládá za podivínskou, neboť tímto stylem nejen píši, ale i mluvím (s proložením správné Jihočeštiny, samozřejmě). Van Gogh byl podivín jakbysmet. Že by náhoda? Uvidíme...
Jak už jsem uvedla, opravdu si zakládám na "mění" věci složené podle barev. Knížky, oblečení, pastelky, propisky, kolíky, šampóny, jablka... všechno. Perfekcionalismus musí být. Z vlastní zkušenosti vím, že se díky puntičkářství může člověk stát i mistrem světa.
K tomu se pojí taková (ne)zajímavá věc, a to taková, že jak napovídá název blogu, ujíždím na čajích. Hlavně na Earl Greyi (jen tak mimochodem, blog se měl původně jmenovat Lady Grey, ale po tom, co jsem si uvědomila lidskou nutkavost spojovat si to s Fifty shades of Grey, raději jsem od toho upustila).
K čaji je nejlepší croissant, dle mého názoru. Bezkonkurenčně. Hlavně pokud se povede den pěkně promočený a zatažený, neboť z takových mám vždycky radost (čaj najednou chutná lépe, knihy bývají zajímavější a kreativita napumpovaná energií, no ne?). Každopádně takový croissant není k zahození ani v teplejších dnech.
Když už mluvíme o těch teplejších dnech, vzpomenu si hned na někdejší dusno, které předcházelo bouřce zrovna ve chvíli, kdy jsem se toulala v Rakousku v Alpách. Je to trochu jiný příběh, možná se k němu dostaneme jindy, ale zvláštní je na tom ta skutečnost, že od té doby, co jsem na kost promokla Rakouským deštěm si u mě tato země zasloužila titul "nejoblíbenější země". Dobře si pamatuji, to bylo tedy už dřív, jak jsem jela poprvé moři a můj největší zážitek byly Alpy. No kde asi?
Možná i to dalo podnět k tomu, že jsem se později stala horolezkyní. Kdo ví? Pokud všichni členové rodiny, kteří tvrdí, že v mládí lezli, opravdu lezli, pak to mám v rodině. Ale tomu se mi nějak nechce věřit.
Jediné, co mám totiž v rodině bude asi kreslení. A to hlavně z tátovy strany.
Z matčiny strany se vzaly moje husté vlasy, ale záhadou stale zůstává, odkud na mě naskákala kudrnatá struktura. Možná zapomenutý gen? Stejně tak, jako skutečnost, že jsem jediný kloudný sportovec v rodině (pokud nepočítám dědu, který sice vykládá, že sportovec byl, ale nikdo ho nikdy sportovat pořádně neviděl)?

To jsem ve stručnosti já, a budu ráda, když mé první rozpačité pokusy o článek doplníte kvalitní kritikou.
-Merethe
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. května 2015 v 10:46 | Reagovat

Narodit se den před tím Štědrým je docela blbý, ne? :) Tedy pokud nejsi antimaterialistka, samozřejmě... Což doufám v patnácti není nikdo! :)

2 Veki Veki | E-mail | Web | 9. června 2015 v 11:44 | Reagovat

Mám kamarádku, která se narodila na Štědrý den a vždycky si stěžovala, že nikdy neměla dort, protože bylo tolik sladkého, že se s ním už nikdo nechtěl dělat. A co ty? Máš o Vánocích dort?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama