Merethe usíná v Karviné (vedle soupeře)

30. května 2015 v 21:35 | Merethe |  Slova
Tmu, která se zdá být dočista prázdná prořezává němé, avšak ostré světlo. Taková je už vlastnost pouličního osvětlení, které si našlo cestu do našich oken. Tančí mi po řasách, a nekompromisně se je snaží od sebe oddělit.
Několikrát do noci se probudím, jakoby se moje podvědomí chtělo přesvědčit o tom, že skutečne není doma. Nebo možná jen nedokáže tvrdě usnout vedle své největší konkurence. Těžko říct.
Tisknu si polštář více do tváře. Je to tu podivně útulné, nejspíš díky tomu, že mám hlavu obloženou kufry a nad hlavou mi visí kostým. Celkově se tím zmenšil prostor okolo mě, nepřipadám si tedy tak ztracená v rozlehlém prázdnu tělocvičny.


Vlastně se mimořádně těším na ráno. Ačkoliv mě asi nečeká kdovíjaké pohodlí, už chci mít co nejdřív po snídani.
Do ticha se pod rozprostřeným spacákem otočím na druhou stranu svého těla. Připadám si jako jediná věc ve vesmíru, všechno tak mlčí... a noc je nekonečná.
Cosi mě tlačí na tváři. Je mi to jasné: odloupnu svůj náhrdelník i s přívěskem ze spánkem ztuhlé kůže a přejedu si po rýhách, které vytvořil. Cítím několik keltských uzlů. Je úplná magie, jak všechny tyhle znaky rychle zmizí, když se vtiskou do živé hmoty.
Už k ránu je to naposled, co se proberu z mělkého polospánku. Někdo se zvedá a odchází. Je mnoho možností, kdo by to mohl být. Raději o tom dál nebudu přemýšlet, ani se zvedat. Budu dělat, že tu nejsem, cítím se přece jako nejmenší věc ve vesmíru...
S téměř nečitelným slunečním přízvukem pomalu začíná noc blednout a obracet se v den. Technicky vzato už je den.
Situace chutná tak trochu po ničem. Nemám pojem o čase, můj telefon se ukrývá v tašce a mě se nechce jí otevřít, jakoby na dně číhalo něco nebezpečného.
Po obličeji mi obchází chlad, raději zavřu oči a doufám, že se věci vyvinou samy. Na krku cítím svůj promrzlý náhrdelník je to jediná věc, která se zdá být v té tmě záživná.
Později upadám do matného snu. Topím se napůl v něm a napůl ve šveholení probouzejících se těl. Sem tam něco zapraská, někdo lapne po dechu... je čas vstát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama