Červen 2015

Merethe: zamilovaná do nebe

30. června 2015 v 11:29 | Merethe |  Fotografie
Každý z nás na ní zíral. Alespoň v jediném okamžiku našeho života... a komu by se nelíbila?
Již dlouho si všímám toho, že mraky jsou moje vášeň. Rozmanité tvary, které se mění a už nikdy nebudou stejné, jako v daný okamžik. Krása. Někdo rád ve volném čase opečovává květiny, někdo hraje hry na počitači, jiný chodí na fotbal... já ráda pozoruji mraky.
A kdybych měla určit jediné "mrakové" místo, kde jsou oblaka nejkrásnější, bez problému ze svých dosavadních zkušeností řeknu: mezi Číčenicemi a Záhořím v Jižních Čechách (kdybych mluvila s místními lidmi, řekla bych tedy spíš: mezi Čičenicema a Zahořím u Budějc).
Nedokážu si to úplně vysvětlit, ale nejspíš to bude tím, že tato oblast se nachází v dostatečné nadmořské výšce, ale zároveň jsou všude okolo roviny, aby nám z toho vznikl výsledný efekt. Z onoho kouzelného místa je pořízena i následující fotografie (bohužel za ne příliš dobré viditelnosti), za které budou následovat mračné okamžiky odehrávající se za naší chalupou...




Merethe šachy nehraje (prozatím)

22. června 2015 v 22:19 | Merethe |  Slova
"Mozek jako ty, že neumí hrát šachy?" Ptá se zvědavý známý. A má k tomu důvod.
Už od mala mě fascinovaly hlavolamy, hádanky a skládačky všeho druhu. Tím ze sebe nechci dělat žádné zázračné dítě, jen prostě ráda kreativně řeším problémy. Proto mě i z části baví matematika, ale spíše jen ta, která se obrací na logiku, než na tupé, mechanické počítání (tím zase nechci urazit nadšené počtáře obsahu krychle apod.).
A tak se pak každý diví, když složím Rubikovku (ačkoliv se musím přiznat, že to je spíše paměťová hra), Babylonskou věž, nebo Pentomino, jak je možné, že uměním "Královské hry" mě téměř obešlo?
Napadlo mě se k této problematice vrátit poměrně nedávno, vlastně se tomu tak stalo v neděli, kdy jsme byli krmit psa na chalupě.

Drobná část historie jí celou nezmění

10. června 2015 v 20:22 | Merethe |  Slova
Nebo snad ano?
Někdy mi připadá, že historie je často věc názoru, než věda skutečností... ne, vážně. Vyprávěli vám někdy rodiče, jak jim byly dějiny předkládané? Jak jim byl zkreslována realita? Nenapadlo vás někdy, že tyhle lži ještě neskončily?
Není špatné o tom alespoň popřemýšlet. Musím vzít v potaz, že lidé umějí lecco překroutit, no ne? Když vám teď řeknu, že jsem si zlomila nohu na schodech, ale ve skutečnosti bych s ní před tím kopala do labuťáka, vyrobí nám to (přibližně) dvě možnosti reakce. Asi by jste mi ve schodovém případě projevili lítost. Ve druhém by jste mi tak minimálně řekli, že do labuťáků se přece nekope. A hned máme ony dva konce, violá!

Boření předsudků o nehezkosti příměstských lesů

5. června 2015 v 20:54 | Merethe |  Fotografie
Les se často zdá být nekonečným. A nejen ty, které se nachází kilometry a kilometry od města.
Nebudu vás v ničem přesvědčovat: podle mě jsou Písecké hory krásné místo. Místo, které stojí za fotografii. A ne, že ne. Posuďte sami:


Jako první jsem zvolila výjev s drobným nostalgickým náhledem. Své dílko jsem nazvala "Za obzorem hledej nekonečno".

Mnoholičný lektvar

4. června 2015 v 21:34 | Merethe |  Slova
Statistiky uvádí, že na depresí trpí prevážně obyvatelé vyspělých států. Možná je to tím, že nemají tolik fyzické dřiny a mají čas přemýšlet nad tématy úzkosti spouštějící, kdo ví..? Někdo si toho času ovšem neváží, ať už určeného na přemýšlení, nebo na cokoliv jiného a raději si stěžuje na naprosto banální věci.
Pokud máte ve škole VKZ (vychova ke zdraví), možná vám váš vyučující už sdělil poněkud kontroverzní větu: "Nepodceňujte se, vaše problémy nejsou menší, než ty ostatních lidí okolo vás a měly by být řešeny stejně intenzivně."
Bohužel, moji vrstevníci tuto větu zapomněli pochopit. To, že vám při přechodu ulice vypadla žvýkačka z pusy je sice nepříjemné, ale rozhodně ne tak jako když zjistíte, že váš sourozenec má leukémii (to byl jen přiklad). Kde se proboha vzala dnešní móda: kdo nemá depku, jako by nebyl?
Takovýmto lidem bych přála jeden den v těle člověka se skutečnými problémy. Nemocná žena? Dítě? Dluhy po rodičích? A tak dále, a tak dále... hned by zatáhli hřebínek a vážili si toho, že mají jen iPhone 5, i když by nutně potřebovali šestku, a teď z toho musí mít chudáci psychické problémy. A pak že jejich problémy nejsou menší, než jiných...

Snídáme s vůní staré Anglie

1. června 2015 v 13:58 | Merethe |  Slova
Aneb stručný postup, jak si zpříjemnit ráno voňavými sušenkami z Earl Greye.



Tento recept není nijak náročný ani na čas, ani ingredience, ovšem jeho efekt je vskutku speciální.
Co budeme tedy potřebovat?

- hrnek nebo šálek (já jsem použila porcelánový šálek z čajového
servisu, do kterého se vejde asi 200 ml ingredience)
- půl šálku moučkového cukru
- asi 125 g másla (které je samosebou lepší nechat chvíli změknout)
- 2 šálky hladké mouky
- podle chuti a vkusu 7-10 sáčků Earl Greye





Nejdříve si promícháme máslo s cukrem. Rovnou vám doporučuji se nezdržovat s žádnými roboty a podobně, uplácejte si hmotu jednoduše rukama. Máte pak těsto lépe pod kontrolou a navíc ubyde o jednu práci s umýváním.
Poté přidáme všechnu mouku. Zpracováváme tak dlouho, dokud nevznikne hmota příjemné konzistence (mě osobně připomíná hedvábí, s rezervou vzato). Nejspíš se vám těsto bude trochu drolit, ale to je v prvních chvílích naprosto v pořádku, takže hlavně nepanikařte :). Všechno se pak ztmelí v jednu hroudu, která vypadá nějak takhle:


Následně si připravte sáčky s čajem. Je lepší zapracovávat čaj do těsta jeden po druhém, aby byl rozložený rovnoměrně. Hněteme tak dlouho, dokud se nám nezdá hmota pořádně promíchaná.
Poté přestěhujeme náš výtvor na talíř a rozdělíme ho na dva, nebo tři stejné suky, asi takhle:


Na hodinu je posléze vyexpedujeme do lednice.
Vychlazeno? Výborně. Nyní už stačí jen vzít ostřejší nůž a nakrájet suky na zhruba stejně tlusté plátky, které je v rámci estetiky dobré dotvarovat prsty do pravidelnějšího tvaru (nebo použít vykrajovátko). Ty pak vyskládejte na plech vyložený pečícím papírem do úhledných meziznaček, nebo řad a zástupů ( kvůli roztékání těsta). Nemusíte se obtěžovat se zvlášť velkými mezerami, kolečka se nerozutečou příliš do stran, ale stejně se po sobě budou při pečení natahovat.


Zatímco tvoříme budoucí sušenky, rozpálíme si troubu. V tomto bodě to bude pro mě trochu složitější, protože mám plynovou troubu, takže nejsem schopná vám sdělit přesné stupně, ale odhadovala bych to tak na 180°C.
Pokud máte vše připravené, můžete plech vyslat na exkurzi do trouby. Bude mu stačit pobyt po 10 minut, pokud však máte také plyn, je lepší po pěti minutách sušenky zkontrolovat a otočit plech.
Sušenky jsou hotové, když po okrajích začíná být nádech bronzu. Po otevření trouby se na vás okamžitě vyvalí nádherná vůně rozvíjejícího se aroma čaje a bergamotu (pokud tedy nemáte čistý Earl Grey ).
Nechte sušenky asi pět minut na rovné podložce, poté je můžete přesunout na talíř, nebo je schovat na později. Do té doby na ně raději nesahejte, pokud je tedy nechcete mít křivé.
Sušenky jsou mimořádně dobré k např. GUnpowderu, nebo jiným zeleným čajům, kávě a nebo prostě jen jako drobná svačina. Chuť je jemná, a v pozadí je hodně dlouho cítit znatelný nádech bergamotu.

Doufám, že vás mnou podaný recept na čajové sušenky alespoň trochu zaujal, nebo byl jinak nápomocný. Už jste je pekli? Pekli jste někdy z Earl Greye, nebo jiného čaje?


- Merethe