Merethe šachy nehraje (prozatím)

22. června 2015 v 22:19 | Merethe |  Slova
"Mozek jako ty, že neumí hrát šachy?" Ptá se zvědavý známý. A má k tomu důvod.
Už od mala mě fascinovaly hlavolamy, hádanky a skládačky všeho druhu. Tím ze sebe nechci dělat žádné zázračné dítě, jen prostě ráda kreativně řeším problémy. Proto mě i z části baví matematika, ale spíše jen ta, která se obrací na logiku, než na tupé, mechanické počítání (tím zase nechci urazit nadšené počtáře obsahu krychle apod.).
A tak se pak každý diví, když složím Rubikovku (ačkoliv se musím přiznat, že to je spíše paměťová hra), Babylonskou věž, nebo Pentomino, jak je možné, že uměním "Královské hry" mě téměř obešlo?
Napadlo mě se k této problematice vrátit poměrně nedávno, vlastně se tomu tak stalo v neděli, kdy jsme byli krmit psa na chalupě.


Bylo mi asi tak pět, když mi máti šachy poprvé ukázala. Viděla jsem totiž v Harrym Potterovi, jak Harry s Ronem hrají ony kouzelnické, takže jsem je chtěla samozřejmě též ovládat. Nebo přinejmenším alespoň ty obyčejné.
Dotáhla jsem tedy celou obrovskou hrací desku a sadu figurek právě na chalupu, kde jsem nutila dědu se mnou hrát. Ten, při své dobrotě, nemohl malé vnučce, která chtěla umět snad vše od orání, až po sestrojení atomové bomby, říct ne. Sedli jsme si ke stolu, a děda hrozně důležitě předstíral, že mě učí šachy (možná i že je sám umí hrá, děda byl totiž středoškolák - vzhledem k tomu, že studoval za války, chodil do základní školy jen ve středu), přičemž jsme ve skutečnosti hráli dámu. Možná proto jsem dnes na dámu takovej machr, kdo ví? Celé to ovšem zkazila babička, která přiběhla ze zahrádky a po chvíli pozrování našeho počinu prohlásila: "Táto, vždyť takhle se hraje dáma, kůň chodí přece do elka!"
Jak byl stůl prázný, v neděli po těch letech, začalo se mi stýskat. Plotna chladná, lednice prázdná, babička na dovče v Chorvatsku a děda čtyři roky po smrti...
Rozhodla jsem se tedy, že (snad pro pietu) šachy opráším, a naučím se alespoň rozpoznat, kdy je ten tzv. Šachmat (aneb mé oblíbené "král je mrtev"). Ještě před chvílí jsem, a to říkám naprosto vážně, neměla tušení, jak ten zatracenej mat vypadá. To je ovšem trochu k pláči.
A když se tak ohlédnu, proč mě vlastně rodiče nikdy šachy neučili? Osobně znám kluka, který je v šachu přeborník a ten to má právě od rodičů. Možná nechápali můj smysl pro vyvíjení taktiky. Možná viděli jen to, že jejich dcerunku baví dáma a Rubikovka. A nebo na mě zkrátka jen neměli nervy...
Ve svých patnácti letech jsem se tedy konečně odhodlala, takže pilně studuji, stáhla jsem si aplikaci, která nabízí cvičení podle schopností hrácě (ha, už jsem level 3! ^_^), a vyptávám se na pravidla, kde se dá. Jsem zvědavá, jak to dopadne.
Nicméně, tato hra nemá účinky jen na sebevědomí, ale i na rozvíjení osobnosti, trpělivosti a paměti. Prý pomáhá i v reálném životě... no, uvidíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. června 2015 v 20:18 | Reagovat

Když jsi na levelu 3, tak už pravidla umíš? :)

2 Merethe Merethe | Web | 25. června 2015 v 12:50 | Reagovat

[1]: víceméně, ale pořád v tom hrozně plavu ^_^ jo, pohyby figurek zvládám, ale ty složitější věci okolo pořád zapomínám

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 10:36 | Reagovat

Jestli bys někdy chtěla pomoct s pravidly, můžeš mi napsat, já Šachy docela umím. Neříkám, že dobře, ale už myslím někdy i šest tahů dopředu. Jinak, je to krásný koníček. A mě to nenaučili rodiče, ale kamarádka.

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. srpna 2015 v 12:27 | Reagovat

Mně naučil hrát šachy právě dědeček ^^, umím hrát od pěti. Na druhou stranu, nikdo mě nebyl schopen naučit takový Mlýnek. Dámu umím a  svoji první Rubikovu kostku jsem dostala ve čtyřech a byla s motivy Pikachu(a), ta mě ale nikdy moc nechytla.
Co se týče logiky, ve svých mladších letech jsem na ni, na rozdíl od mechanické matematiky, byla docela dobrá, což by mi dneska nikdo nevěřil.
V rámci sebezdokonalování jsem si stáhla jakousi zdigitalizovanou příručku z první republiky o tom jak šachy hrát (víc dopodrobna, nejsem už malá holka a možnou neznalost mi nikdo neodpustí)
Přeju hodně štěstí ve hraní, snad z tvých známostí nebude těžké najít spoluhráče, pak je to legrace o to větší ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama