Když mozek funguje jako počítač

19. srpna 2015 v 10:14 | Merethe |  Slova

Víte, copak je to eidetická paměť? Tahle odchylka může být někdy nepřekonatelnou výhodou, ale také koulí na noze.

Pro začátek bych řekla to, že nemám v úmyslu se nějak povyšovat, či vychloubat. Jen chci popsat, jak se věci mají.



O co vůbec jde?

Vlastně o to, že někteří lidé mají tu schopnost pamatovat si vše, co vidí, či zažijí, a to velice živě. V roce 1907 tento jev poprvé popsal Viktor Urbančič, což byl Srb.
K eidetické, či fotografické paměti patří i eidetická představivost. Někdy lidé s tímto vlohem považují své vnitřní představy za realitu, ovšem jiní z ní dokáží výhodně těžit.
Smutné však je, že část veřejnosti považuje eidetiku za mýtus...


Co to má co dělat se mnou?

Jednoduše to, že patřím do skupiny lidí, kteří můžou alespoň z části říct, že tuto paměť vlastní.
Už od dětství pozoruji, že se mi vzpomínky promítají v hlavě jako film, že v hlavě dokážu pomyslně otočit objekty do všech stran, či zrcadlově. Živě si pamatuji vůně, zvuky, tóny i hlasy. Vybavím si situace z tak hlubokého dětství, že mi lidé ani nevěří, že si to pamatuji. Ale vzheledm k tomu, že oni lidé si ty situace pamatují také, nezbývá jim nic, než alespoň mlčet.
Že je to výhoda? Ale kdeže...


Proč zo není vždy výhodou?

Představte si, že se vám v životě stalo něco nepříjemného... já v osmi letech spadla ze schodů a roztrhla si nohu. Občas se mi ty vzpomínky vrací, jak mi tekla krev, jak jsme seděli v čekárně...
Obecně si pamatuji spoustu negativních věcí, ale na to se samozřejmě neomezuji.
Jak by se mohlo jednat o mýtus? Když se vzdálím z domova, dokážu po paměti spočítat hrnečky na naší poličce, dokonce i říct, jaký mají motiv. A ne, nesedím denně před poličkou a neučím se motivy na keramice, opravdu ne :) .
Občas se taky stane, že na "původní pásku" se nahraje část jiné myšlenky, či vzpomínky. Obzvlášť pak, když věci vypadají podobně, nebo se podobně odehrávají. Par example: pamatuji si část první kapitoly z Harryho Pottera a Kamene murců. Bohužel, po větě: "onoho děstivého úterý, kdy náš příběh začíná, pan a paní Dursleyovi..." se záznam zasekne, a opakuje větu : "paní Dursleyová byla hubená blondýna, a krk měla skoro dvakrát delší, než jiní lidé, což se jí velice hodilo, poněvadž ho celé hodiny natahovala přes plot a slídila, co se děje u sousedů.". Občas mi to prostě takhle blbne.
Další nevýhoda je ta, že díky eidetické paměti občas propadnu úzkostné nostalgii. Když vzpomenu, jaké byly dřív časy. Co dobrého bylo, a co už nebude.
Pamatuji si... jak tu bylo cíti u dědy v dílně, když jsem se zájmem pozorovala, jak pořád vymýšlí "revoluční patenty". Děda už tu dneska není. Ale já mám pořád v nose směs oleje a další neurčité pachy.
Opravdu to dokáže člověku pěkně znepříjemnit den, určitě se s tím v dospělosti budu ještě potýkat. Uvidíme.


Jak nemyslet?

Musím se přiznat, že u mě je bezmyšlenkovitý stav vzácností. Zajímalo by mě, jak na chvíli vypnout počítač, nebo alespoň na tu chvíli nastavit úsporný režim.
Ale víte co, možná si stačí lehnout pod mraky. Alespoň v mém případě. Jsem velký milovník mraků a při jejich pozorování mi stačí se soutředit jen na ty jemné tvary a proměnlivou strukturu. Asi tak stručně zní můj recept na nemyšlení... odpoutání od lidskosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 10:32 | Reagovat

O tomto jsem již slyšela, a stál se nemohu rozhodnout, jestli jsou lidé s touto pamětí šťastlivci, nebo chudáci. Asi to má své pro i proti.
P.S.: Omlouvám se za tu otázku...ale stává se ti někdy, že se ti třeba vzpomínky pomíchají tak moc, že jsou pak nepravdivé?

2 Merethe Merethe | Web | 19. srpna 2015 v 10:40 | Reagovat

[1]: abych pravdu řekla, občas jo, ale dokážu si nějak říct, že je to opravdu nereálné. O to horší je, že  si pamatuji i sny z dětství a někdy se nemůžu  dopídit, jestli se to opravdu stalo, nebo ne

3 Aww. Aww. | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 11:36 | Reagovat

Popravdě obdivuju lidi s takovou pamětí, i když nevím, jestli tahle paměť je odměna nebo trest :D Vzhledem ke škole je to super, později i v práci si pěkně pamatuješ, co a jak máš dělat.. A myslím, že tohle v budoucnu je strašně velké plus.. A ohledně těch špatných vzpomínek.. Snad jen se pokoušet myslet na něco jiného, napsat někomu a jít ven, prostě dělat jinou činnost, která tě dovede na jiné myšlenky :D

4 Marsi Marsi | Web | 19. srpna 2015 v 11:43 | Reagovat

máš můj obdiv, musí to být někdy vážně dost těžké nemoct vypnout, nebo prostě mít v hlavě pořád něco :) ...jinak moc hezky jsi to napsala :)

5 Noui Noui | Web | 19. srpna 2015 v 12:00 | Reagovat

Tak kolik hrnků a s jakým motivem máme doma si opravdu nepamatuji, ale zato mám fotografickou paměť, co se týče psaného textu a tak trochu i mluveného slova. :) .. Když třeba píšeme písemku, tak si dokážu představit stránku ze sešitu včetně textu a vím přesně, v jaké části stránky se co nachází. :) .. Všimla si toho i učitelka biologie, protože jsem při zkoušení furt koukala do blba a vše odříkávala jak robot :D (Na zdi se přece text "promítá" líp jak na učitelčiným obličeji. :D )

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 12:15 | Reagovat

Moje první vzpomínka je vůně krému, kterým mě jakou malou mazala mamka. Byl takový bylinkový, mátový... pamatuji si, jak mě ještě mazala na staré posteli u prarodičů... nevěří mi, že si to můžu pamatovat, ale tak to prostě je :D

Ale někdy si nezapamutuju ani to, co bylo před týdnem a co jsem kdy komu řekla :D

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. srpna 2015 v 12:16 | Reagovat

Mě se stává, že si pamatuji celé výroky mých přátel, ale i cizích lidí, které potkám jen jednou v životě, takže takhle někoho zarazím uprostřed řeči a například mu řeknu: "Hele, ale před dvěma lety jsi říkal..." a odcituji mu jeho původní znění.
Pamatuji si pasáže z knih, nezapomněla jsem snad jediný příběh, který jsem přečetla nebo mi byl přečten. Snad i každou gramatickou hrubku, překlep v textu. Dodnes jsem si schopna vybavit, jakým způsobem umřela jedna postavička v knížce, kterou jsme četli v druhé třídě nahlas.
Bohužel si pamatuji i každý den mé šikany, co mi kdo řekl, co mi kdo udělal. Slovo od slova, detail od detailu.
Veškeré vzpomínání, ale i snění funguje jako film, který ale neumím vypnout. Úsporný režim je právě pro mně ten fantazírující film, ale i toho mám někdy dost, nejde se odreagovat a nelze se toho na chvíli zbavit.
Nevím, jestli tuto paměť mám, vlastně o ní asi slyším poprvé a můžu jenom napsat, že zažívám něco velmi podobného. Bohužel mi mraky příliš nepomáhají a když jsem někdy hodně nervózní až roztěkaná, trošku se mi ta paměť zamíchá, tak jak to nepotřebuji.

8 Merethe Merethe | Web | 19. srpna 2015 v 13:19 | Reagovat

[3]:[4]: často mě to užírá, ale určitě  se to k lecčemu hodí :)

[5]: jo, já ještě k tomu při zkoušení "listuju" sešitem ^_^

[6]: taky se mi stává, že  si nepamatuju slova, která jsem řekla před pár sekundami: evidentně  nestála za zapamatování ;)

[7]: určitě ti můžu  potvrdit tvoje podezření, opravdu by se mohlo jednat o eidetickou paměť.
Mám to samé, např. mamky bráchu, tedy svého strýce, také můžu  doslova citovat, protože to,  co říká je užitečné si pamatovat. Pamatuju si, kde jsme seděli, když  mi třeba vyprávěl něco vtipného z práce, pamatuji si, kolik bylo hodin...
Jsem ráda, že  se tu zastavil nějaký spolucítitel :)

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. srpna 2015 v 13:48 | Reagovat

[8]: Má to svoje nevýhody, ale zase na druhou stranu pak není těžké se držet toho budhistického rčení, kdy mám být přítomna každým okamžikem svého života ^^ Není to tak těžké, i když mnohdy lidem závidím jejich vypínání.

10 Egoped Egoped | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 18:48 | Reagovat

Tady je to nějaké mrtvé - žádám nápravu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama