Proč nejsem umělec a jaká je moje filosofie

13. srpna 2016 v 23:54 | Merethe |  Slova
Dnes se umělcem nazývá opravdu kdekdo, co si budeme vykládat. Respektive skoro každý, kdo kdy nakreslil nebo namaloval obrázek a následně jej sdílel někde na internetu. Ale to je do jisté míry v pořádku. Svým způsobem proti tomu nic nemám, ale už jen z tohoto důvodu já se nazývat umělcem alespoň rok kategoricky odmítám a na veřejnosti si tak ani nepřeji být oslovována. Ať si každý dělá co je mu milé, ale já nejsem ani "umělec", ani Umělec.



(Tahle surrealistická kresba je nedodělaná, kreslím ji v práci při nudných chvilkách)

Co mě vede k tomuto názoru?

Snad doposud byla cesta k umění velice složitá, buď jste dokázali perfektně realisticky přenést na papír holou skutečnost, nebo jste oplývali neuvěřitelně originálními nápady. To z vás dělalo mistra, jen bylo ješ zapotřebí vynaložit spoustu úsilí ke zdokonalení se a hlavně se prosadit. Což byl, je a bude nejtěžší kámen pro umění jako takové. V dnešní době se například hojně objevuje mnou zpozorovaný fenomén instantního velmistra. Jednoho krásného dne se na vaší zdi objeví video s popisky oslavující schopnosti člověka, který přímo před vámi něco tvoří. Něco vzniká, něco se rodí přímo pod jeho rukama. Možná vám to připadá fascinující, možná žárlíte, možná posmutníte nad tím, že sami takové schopnosti nemáte, respektive je neumíte dost dobře využít či interpretovat. Každopádně, podíváte-li se na počet palců nahoru, je to skoro šok. Tolik lidí možná nežije ani ve vašem městě (dle průměrného počtu obyvatel měst ČR). Ale co za rok? Za dva? Na video si třeba nevzpomenete ani vy, ani celý internet, ale ano, viděli jsme jedinkrát umělce v akci. Co tím chci říct, v současnosti je zatraceně jednoduché se umělcem stát, ale daleko těžší je jím skutečně být. Můžete být sebevětší talent, ale pokud ho nebudete rozvíjet, zakrníte na mrtvém bodě. Je třeba velká oddanost. A to je to co mně chybí.
Osobnost umělce můžeme znát jako jeden z šestnácti typů osobnosti (INFJ). Říkám to proto, že se skutečně jedná převážně "jen" o název osobnosti, neboť k tomuto typu osobnosti se hlásí i moje věrná kamarádka (je na o pečlivě otestována), která se štětce bojí a nevidí absolutní rozdíl mezi lososovou a korálovou barvou. Je to vlastně nejvzácnější typ osobnosti spolu s analytikem (INTJ). To jsem já. Jak vidíte, ani v tomto ohledu nejsem umělcem. Což s tím teoreticky nemá co dělat, to bych si vlastně odporovala, opět se zase jedná jen o jakýsi název. Nicméně já jsem skutečně taková. Jsem analytik, doufejme že budoucí stavební projektant. Asi to není nakonec jen pouhé slovo...


Proč se (ne)nazývat umělcem...

Tak, teď bych se vrátila k tématu, přednesu vám malé přirovnání. Představte si, že jste klasický zaměstnanec jakési firmy, kde je náplní dne převážně práce s počítačem. Když dorazíte ze zaměstnání domů, s radostí si od toho dlouhého sezení odpočinete populárním lehem na gauč. Takhle to chodí každý den kromě středy, kdy si jdete na hodinku zahrát s přáteli basketbal. Nazýváte se sportovcem? Divila bych se, kdybyste to sobě vážně na veřejnosti prohlašovali (když se nad tím zamyslím, vlastně to dělá hodně lidí zrovna v mém věku). Pokud ano, možná je to trochu na pováženou, nemyslíte? To je tedy to, co ze mě dělá neumělce. Ačkoliv láskou k umění žiju, asi mám pro něj i cit, nemám tolik touhy po vyvíjení se, abych se tomu skutečně každý den věnovala, abych se mu oddala a nechala se pohltit celou touhle emotivní potvůrkou.

Copak já umění nechápu?

Pochopte, skutečně umění miluji víc, než spoustu jiných záležitostí, a jsem okamžitě ve svém živlu, sleduji novinky v umění všeho druhu (literatura, hudba - tedy spíše epická a alternativní, malby, kresby...), uznávám jeho krásu chovám k němu skutečný cit, ale já prostě NEJSEM umělec. Ne nyní.
Jednoho dne mi moje učitelka estetiky důvěrně řekla: "Neber svůj dar jako trest, takové lidi jako ty člověk nepotkává každý den, možná jen jedinkrát za život. Ty prostě vidíš, máš fenomenální prostorovou představivost, tak proč s tím nic neděláš?"
"Paní učitelko, je mi to totiž k ničemu. Je to nádherný koníček, ale to neuživí ani mě, natož do budoucna třeba mojí rodinu. Neberu to jako trest, jen jako drobnou zátěž," odpověděla jsem.

Co budu dělat, na co mám čekat?

Těžko říct, kdy se tímto titulem dokáži povýšit. Je to takový podivný blok, který mě nutí držet se od toho dál. Tím nechci říct, že mě o tom má někdo přesvědčovat, to vůbec ne. Umělcem se stanu jedině tehdy, až si to sama sobě dokážu. Ano, mám za sebou již několik velkých děl, pro někoho i impozantních kreseb, dokonce jsem autorem kulis reprezentace ČR v mažoretkovém sportu o obsahu zhruba dvanáct metrů čtverečních, ale pro mě to zatím nebylo dost.
Obdivuji osoby, které se i v dnešní době dokáží umění oddat (v inteligentní formě) a být Umělcem. Byla bych jednou zřejmě taky ráda tím, kdo to o sobě může prohlásit, jen to bude hodně těžké, neboť dospěju, stanu se projektantem, budu mít rodinu a jiný život (nezvrtne-li se nic), kde moje životní role bude Inženýrka, Manželka, Matka a jestli se tam někam vejde i Umělec, to už je ve hvězdách. Nicméně se nevzdávám, chci učinit osobní pokrok, vyvinout se a nestát na jednom místě. Proto je taková moje filosofie. Okamžitý titul by mě jen zastavil. Už jsem to zažila a nechci ten pocit tak nějak zažít znovu. Asi by to byla škoda, podle mé učitelky estetiky mám údajně výjimečný talent. K tomu ale potřebuji i oddání. A to se budu opakovat, to prostě nemám...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 0:34 | Reagovat

Já nevím no. Copak je označení "umělec" nějaká hodnost :-)? Já myslím že ne. Jistě, když se umění nebo nějaké tvorbě budu věnovat hodinku týdně, tam to zapálení asi vážně chybí, ale pokud kreslím pravidelně, třeba i denně, nevidím jediný důvod, proč se umělcem nenazvat. A když jsem v tom sakra dobrá, pak se mohu nechat nazvat třeba mistrem. Čert to vem - slovo umělec je dle mého názoru bráno mylně jako nějaké synonymum prestiže a kvality.

"Umělec či umělkyně je subjektivní označení, které popisuje osobu, která má nápady, tvoří, je kreativní a převyšuje svojí tvořivostí většinovou populaci."

2 Merethe Merethe | Web | 14. srpna 2016 v 6:25 | Reagovat

[1]:  Vskutku ano, na tom není nic zlého, jestliže danou problematiku cítíš jinak:-), zkusím ti tedy ještě přiblížit svojí myšlenku, už jsem ji vysvětlovala výše na tom "sportovci", pro mě je prostě důležité si dostatečně dokázat, že na to mám. A moje motivace je zdokonalení se natolik, že  tuhle pomyslnou hranici jednou překonám. Je to jen můj osobní pohled na sebe. Neberu slovo umělec jako synonymum prestiže a kvality, možná přeci jen krativní budu, nicméně diplomaticky opět odmítám si zatím přidělit označení umělec :-)

3 sarushef sarushef | Web | 14. srpna 2016 v 15:35 | Reagovat

Já vlastně nevím. Kolem nás je tolik skvělejch věcí, techniky za desetitisíce, tisíce talentovanejch lidí, že se o nějakým "opravdovým" umění snad pomalu ani nedá mluvit.

4 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 14. srpna 2016 v 18:03 | Reagovat

Kresby jsou nádherné!
Označení umělec je teď hodně populární, že jo, ale záleží jak si připadáš. :)

5 Merethe Merethe | Web | 15. srpna 2016 v 11:43 | Reagovat

[3]:  Je to smutné, ale asi to tak bude. Dneska je holt všechno tak jednoduché, že se talent dá nahradit i pouhou "schopností". Je tolik různých způsobů, jak udělat svoje dílo falešně krásné, až to srdce bolí. A i tací se bohužel hlásí k umělcům.

[4]: Přesně tak, to mě přesně vedlo k napsání tohoto článku, populární nepopulární, dokud si to pro sebe nezasloužím, nehodlám tento titul používat :-) asi takhle se cítím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama